Pane řediteli, pane řediteli...

Chuck Norris není narcista, to se mu jen líbí vše krásné.

Farář se modlí ve vesnickém kostele: „Pane Bože, buď mi ve své vševědoucnosti nápomocen. Sedlák Bárta mě včera požádal, abych mu půjčil svůj povoz a koně. Ale já si říkám, pane Bože, ten sedlák není dobrý človek, co když mi tu půjčku zapře a naše chudá farnost přijde o povoz i koně. Na druhou stranu, když mu ten povoz nepůjčím, on zakáže svým pacholkům chodit do kostela a naše farnost přijde o ovečky. Tak mi poraď, pane Bože, co mám teď dělat?”
Po chvilce zamyšlení: „Už vím, pane Bože, nejlepší bude zvolit zlatou střední cestu! Já mu řeknu, ať mi políbí prdel!”

Jaké národnosti byl princ Bajaja?
Němec, protože na všechno odpovídal: „Ba JA JA.”

„Ne, já jsem nemlčel kvůli tomu, že se bojím,” vysvětluje berušce Ferda po setkání s mravenečníkem. „Já nemohl mluvit, jak jsem už řekl, bo jím.”

„Budulínku, Budulínku, pojď, povozím tě na ocásku...” volá liška na Budulínka.
„Polib mi, mám horský kolo!”

Náhle osiřelá dívenka vzlyká ve zpovědnici: „Proč zrovna oni? Proč zrovna tatínek s maminkou?”
Kněz praví: „Inu, dcero, to je vůle zboží.”

Na křižovatce v malé irské vesničce zastaví místní policista autobus Kellyových a spustí na řidiče: „Pane řidiči, měl byste si seřídit světla.”
Zezadu se ozve Paddy: „Promiňte, pane policisto, ale za to můžu já. Jedeme z vystoupení a cestou jsme malinko ťukli, a protože spěcháme, tak jsem tam tady šoférovi narychlo namontoval světlomet!”

Chuck Norris spí v noci se světlem. Ne, že by se Chuck Norris bál tmy, ale tma se bojí Chucka Norrise.

Jde Pinocchio po ulici se svým otcem Gepettem a natáhne se jak široký tak dlouhý. Gepetto se na svého syna rozzlobí: „Ty jsi ale dřevo!”

Klavírista se ptá po koncertě přítele: „Co říkáš na ten potlesk?”
„Senzace,” chválí ho kamarád. „Kde jsi sehnal tolik příbuzných?”