Václav Havel

Pošťáka přepadl ve vchodě filatelista.

Jedou dvě jeptišky s biskupem v jednom vlakovém kupé, a protože si koupily stejný časopis jako biskup, luští právě stejnou křížovku. Jedna z jeptišek se ptá té druhé: „Prosím tě, Matyldo, součást těla na čtyři, začíná na pé a končí na á.”
Matylda se zamyslí a prohlásí: „No, mohla by to být pata.”
Biskup si rozpačitě odkašle a vzhlédne: „Sestry, nemáte s sebou náhodou gumu?”

„Z toho velkostatkáře Procházky mě jednou klepne pepka,” stěžuje si čert Krucifix ostatním čertům.
Belzebub je téhož názoru: „Máš pravdu. Ten držgrešle hudruje pro každou korunu víc jak celý čertí batalion!”

Celebrita: „Nemám, co bych vám řekla.”
Novináři: „To ani nemusíte, my to řekneme za vás.”

Potká muž cirkusáka a povídá mu: „Já skáču z dvaceti metrů na beton!”
„To není možné,” namítne cirkusák, „já vám nevěřím.”
Zavede ho do manéže, na zemi mu udělá beton a muže vznese do dvaceti metrů. Chlápek skočí a dopadne na zem. Zvedne se a potácí se. Přijde cirkusák a spokojeně říká: „To beru, vy jste to dokázal.”
„Ale já to neberu,” namítne hrdina. „Já skákal poprvé, a to je morda!”

„Já už jsem zadaná,” řekla na tanečních vdaná dívka a s nikým netančila.

Ráno po svatbě v Káni Galilejské... Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště zmožený muž prosí: „Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu...”
Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: „Ne! Ty už ne...”

Umírňuje příliš sebevědomého básníka kolega: „Nemachruj, nejseš Machar!”

V klepařském sloupci nového časopisu Novosex se ptali Ivety Bartošové: „Nechceme vědět, s kým se přátelíte, ale komu jste toho muže vyfoukla.”

Katolík, presbyterián a baptista sedí v rybářském člunu a chytají ryby. Katolíkovi dojdou červi, a tak se rozhodne, že si dojde na břeh pro zásoby. Vystoupí z člunu, po vodě přejde na břeh a pak se zase jdouce po vodě vrátí zpátky. Baptistovi můžou oči vypadnout a říká si: „Ten ale musí mít silnou víru, že dokáže jít po vodě.”
Za chvilku to ještě udělá presbyterián, opět jde po vodě. Baptista nemůže uvěřit svým očím a celý nesvůj zjišťuje, že i jemu za chvilku dojde návnada a bude muset na břeh. Hodnou chvíli se celý nervózní přesvědčuje, že i on má přece silnou víru jako katolík a presbyterián, a tak se nakonec přece jen odváží a vystoupí z člunu. Okamžitě však zmizí pod hladinou.
Katolík se otočí na presbyteriána a říká: „Zdá se, že bratr neví, kde jsou ve vodě kameny!”