Nový farář byl před svým prvním kázáním tak nervózní,
skoro ani nemohl mluvit. A tak se zeptal přítomného arcibiskupa, co má dělat,
aby se uvolnil.
Ten mu poradil:
„Kápněte si do vody trochu vodky, uvidíte, že po pár hltech budete trochu klidnější“.
Farář poslechl a skutečně, cítil se tak dobře, že by dokázal mluvit ve vichřici.
Po bohoslužbě se vrátil do sakristie, kde našel lístek od arcibiskupa: ...
Vážený Otče,
příště si nalijte vodku do vody, ne vodu do vodky.
Připojuji pár poznámek, aby se neopakovalo to, co jsem viděl na dnešní mši. -
-Na okraj kalicha není nutné dávat kolečko citrónu.
-Ty kabinky v boční lodi jsou zpovědnice, ne toalety.
-Snažte se neopírat obraz Panny Marie, a už vůbec ji nemusíte objímat a líbat.
-Máme 10 přikázání, ne 12.
- Apoštolů bylo 12, ne 7, a žádný z nich nebyl trpaslík.
- Našeho Pána, Ježíše Krista a Jeho Apoštoly nenazýváme JC & His Boys.
- Svatému Kříži neříkáme Velký Téčko.
- David porazil Goliáše prakem a kamenem, není pravda, že by ho dojebal.
- Jidáše neoznačujeme za z*urveného zmr*a.
- Otec, Syn a Duch Svatý nejsou Fotr, Junior a Strašidlo.
- Svěcená voda je na požehnání, nikoliv na osvěžení zátylku.
- Nikdy se nemodlete vsedě na schodech před oltářem.
- Hostie nejsou chipsy, tedy je nepřikusujeme k vínu, ale rozdáme věřícím.
- Věřící vhazují příspěvky do pokladničky dobrovolně, nápis: "Vaše spropitné
- můj plat" je tedy na pokladničce zcela zbytečný.
- Hříšníci půjdou do pekla, ne do p*či.
Při otčenáši je možno zvedat ruce k nebesům, ale ne se kývat do vlny.
- Vaši iniciativu, aby si všichni přítomní zatancovali, hodnotím kladně, ale dělat vláček po celém kostele, to tedy nemusíte.
-Na konci modlitby říkáme Amen a ne Šlus a z kazatelny se chodí po schodech, nejezdí se po zábradlí!
DŮLEŽITÉ:
Ten, co seděl v koutě u oltáře, a o kterém jste tvrdil, že to je buzík v sukni a transvestita bez mejkapu, to jsem byl já. Doufám, že do příští neděle tyto nedostatky napravíte.
Jinak, na první kázání to bylo celkem dobré.
V kostele se ještě dlouho po mši modlí paní. Kostelník chce zavírat, a tak se jí ptá: „Proč se tak dlouho modlíte?”
„Ale, pan farář mě slyšel, když jsem v kostele sprostě nadávala, a tak se musím pomodlit 50 zdrávasů ke svatému Petrovi.”
„Ale tohle je socha svatého Antoníčka!”
„Já se na to vyseru, 47 zdrávasů v prdeli!”
-
+


15. 12. 2011
Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu.
„No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
Tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak dáš mi tu buchtu?”
„Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
„Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
„Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
A tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
„Ani ne.”
„No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”
-
+


15. 12. 2011
Ráno: „Ježíši, to už je ráno?!”
V poledne: „Ježíši, to už je poledne?!”
Večer: „Ježíši, to už je večer?!”
Závěr: Ježíš Kristus trpěl samomluvou.
-
+


15. 12. 2011
„Vážení návštěvníci,” povídá průvodce, „vidíte před sebou obraz Portrét neznámého. Je to neznámá kopie neznámého originálu neznámého umělce z neznámé doby, vyhotovená neznámým kopírujícím malířem z neznámých důvodů a v neznámé době, kterou neznámo kdo, neznámo jak a kdy a neznámo z jakého důvodu dodal do našeho muzea.”
-
+


15. 12. 2011