-
Nejnovější
-
Kultura a umění
-
Období
Vůz vezoucí mladý pár, opilý láskou a štěstím, že bude následující den oddán, se srazí s náklaďákem a snoubenci tragicky zahynou. Hned při vstupu na nebesa uplatňují svoji hořkou stížnost na osud a hledají možnost být oddáni alespoň na nebesích.
Neslýcháno, ozývá se odevšad. Avšak Nejvyšší je slitovný a zalitoval onoho unáhleného nápadu s náklaďákem. Slíbil tedy nápravu. Věděl, že to nebude snadné, a tak stanovil páru zkušební dobu pěti let, a budou-li chtít být pak stále ještě oddáni, ať za ním přijdou. Tak se také stalo. Nicméně Nejvyšší zcela nečekaně a bez vysvětlování prodloužil lhůtu o dalších pět let. Když však poté přišli, že chtějí být oddáni, byla vystrojena velká veselice a jejich přání bylo splněno.
Jenže - věčnost je věčnost. Začalo to mezi nimi skřípat a nebeskému sňatku to vůbec nedělalo dobrou pověst. Tak nebylo divu, že jednoho dne předstoupili před Nejvyššího s žádostí o rozvod. Ten se však zachmuřil. Zamračil se tak, že to začalo vypadat zase na potopu.
Hlas hromu jim pak vyjevil hnutí mysli Nejvyššího: „Rozvod! Šílenství! Když jste chtěli být oddáni, čekal jsem deset let, než se tu objeví nějaký duchovní! Máte vůbec představu, jak dlouho budeme čekat na právníka?”
Další vtipy z kategorie
Lidé se dělí do tří skupin: Na ty, co umějí počítat, a ty, co počítat neumějí!
-
+


15. 12. 2011
Chuck Norris jednou kopl koně do brady. Jeho potomci jsou dnes známí jako žirafy.
-
+


15. 12. 2011
Po poušti se plazí Pinocchio, a nad ním krouží datlové...
-
+


15. 12. 2011
V kostele se ještě dlouho po mši modlí paní. Kostelník chce zavírat, a tak se jí ptá: „Proč se tak dlouho modlíte?”
„Ale, pan farář mě slyšel, když jsem v kostele sprostě nadávala, a tak se musím pomodlit 50 zdrávasů ke svatému Petrovi.”
„Ale tohle je socha svatého Antoníčka!”
„Já se na to vyseru, 47 zdrávasů v prdeli!”
-
+


15. 12. 2011
Jak si dělají obři lipový čaj?
Vymáchají lípu v jezírku.
-
+


15. 12. 2011
Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu.
„No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
Tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak dáš mi tu buchtu?”
„Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
„Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
„Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
A tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
„Ani ne.”
„No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”
-
+


15. 12. 2011
„Ručíte za to, že to je pravý Rembrandt?”
„Ano, samozřejmě. Záruka platí dva roky.”
-
+


15. 12. 2011
Ráno: „Ježíši, to už je ráno?!”
V poledne: „Ježíši, to už je poledne?!”
Večer: „Ježíši, to už je večer?!”
Závěr: Ježíš Kristus trpěl samomluvou.
-
+


15. 12. 2011
„Vážení návštěvníci,” povídá průvodce, „vidíte před sebou obraz Portrét neznámého. Je to neznámá kopie neznámého originálu neznámého umělce z neznámé doby, vyhotovená neznámým kopírujícím malířem z neznámých důvodů a v neznámé době, kterou neznámo kdo, neznámo jak a kdy a neznámo z jakého důvodu dodal do našeho muzea.”
-
+


15. 12. 2011
Proč zářil Přemysl Oráč štěstím, když do města přijížděla kněžna Libuše?
Protože trubači troubili: „Tarádadá tarádadá!”
-
+


15. 12. 2011