-
Nejnovější
-
Kultura a umění
-
Období
Hostující kazatel právě skončil sérii evangelizačních shromáždění v jednom vesnickém sboru. Členové té církve byli tak chudí, že mu nemohli zaplatit jeho výdaje. A tak se jeden ze starších rozhodl, že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout, proto kazatel za darovaného koně srdečně poděkoval a chystal se na cestu.
Bývalý majitel koně si ho však zavolal a vysvětlil mu: „Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak, že když řeknete ‚Chvála Bohu’, tak zrychlí a uslyší-li ‚Haleluja’, zastaví.”
Hostující kazatel slíbil, že dá na koně pozor, rozloučil se, nasedl, řekl „Chvála Bohu” a kůň se rozjel.
Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k hluboké rokli. Kazatel koni přikázal: „Chvála Bohu.”
Kůň zrychlil.
Kazatel zakřičel: „Chvála Bohu.”
Kůň se dal do cvalu.
Kazatel se chytil za hlavu: „Popletl jsem slova. Jak jen zněl ten příkaz k zastavení.”
Kůň se řítí k propasti a kazatel vykřikuje všechna slova, která ho napadají: „Amen... Hosana... Maranatha...” Nic nefunguje.
Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. Rázně přikáže: „Haleluja.” a kůň se zastaví půl metru před okrajem hrozné hluboké propasti.
Zpocený, ale šťastný kazatel se zhluboka nadechne, vděčně pohledí k nebi a pronese: „Chvála Bohu.”
Další vtipy z kategorie
„Všechny tvoje melodie jsou tak tesklivé,” povídá zpěvákovi po jeho koncertě kamarád, „nechtěl bys to zkusit nabídnout Tescu?”
-
+


25. 12. 2011
Stařec vejde do zpovědnice: „Otče, je mi osmdesát, jsem šedesát let ženat, mám čtyři děti, šestnáct vnoučat a asi šedesát pravnoučat, takže bych měl mít už rozum. Ale včera, co se mi stalo - pařil a hřešil jsem se dvěma sotva dvacetiletými děvčaty celou noc, až do rána!”
Kněz ztiší hlas: „Synu, a kdy jsi byl naposledy u zpovědi?”
Stařík na to: „Já ještě nikdy nebyl u zpovědi, já jsem Žid.”
Kněz překvapeně: „Tak proč mi to tu povídáš?”
Stařík rozjařeně: „Já to dneska vykládám na potkání každýmu!”
-
+


25. 12. 2011
Který Rychlý šíp byl nejstydlivější?
Červenáček.
-
+


25. 12. 2011
Jeden básník odhalil zrádného přítele svého druha a napsal mu proto varovný dopis: „Příteli můj jediný, kamarádíš se sviní!”
Dostalo se mu odpovědi: „Jsem rád, že ses přiznal.”
-
+


15. 12. 2011
Útržek z novin: „... A protože pan Klaus nechtěl být v souvislosti s touto kauzou jmenován, neprozradíme vám jeho jméno...”
-
+


15. 12. 2011
„Věříš v konec světa, který přijde 21. 12. 2012?”
„Samozřejmě, že věřím. Ale myslím, že projde stejně bez povšimnutí jako všechny před ním.”
-
+


15. 12. 2011
„Co to posloucháš, frajere? Něco tvrdého?”
„Jo, Moravanku.”
-
+


15. 12. 2011
Co udělal skromný spisovatel?
Nic nenapsal.
-
+


15. 12. 2011
V posteli se povaluje muž. Dlouho do noci. A stále dokola si šeptá: „Bože, jsi, nebo nejsi?”
Tu se náhle ozve z nebe hlas: „Neexistuju, to víš, že neexistuju. A už konečně spi!”
-
+


15. 12. 2011
Přijde chlapík k věštkyni a svěřuje se jí: „Včera v noci se mi zdálo, že dnes odpoledne uklouznu po bahně a zlámu si obě nohy. Je to pravda?”
Věštkyně se podívá do své křišťálové koule a po chvíli nesrozumitelného zaříkávání sděluje zákazníkovi, co se dozvěděla: „Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.”
„Tak mi řekněte radši nejdřív tu dobrou,” rozhodne se chlapík.
„Ta dobrá zpráva je, že po žádném bahně dnes odpoledne neuklouznete.”
„Uf, to se mi ulevilo... A ta špatná?” vyzvídá šťastný zákazník.
Věštkyně: „Neuklouznete po bahně, ale po velikém psím lejnu!”
-
+


15. 12. 2011