-
Nejnovější
-
Cestování a doprava
-
Období
V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”
Další vtipy z kategorie
Turista s potápěčským instruktorem narazí pod vodou na velikého žraloka.
„Není doufám lidožravý?” drkotá zuby sváteční potápěč.
Instruktor chladným hlasem odvětí do vysílačky: „Myslím, že je. Ale nikdo, kdo na něj narazil, to už nemohl potvrdit.”
-
+


25. 12. 2011
Na silnici tlačí nadávající zpocený muž auto, žena za volantem se ho ptá: „Už můžu povolit tu ruční brzdu?”
-
+


25. 12. 2011
Dva trosečníci se procházejí po ostrově a najednou docela blízko vybuchne v moři atomová bomba a na obloze začne vyrůstat typický hřib.
„Hurá!” jásají oba. „Civilizace je blízko!”
-
+


25. 12. 2011
Stojí auto bez cedulky na místě pro invalidy, jde okolo policajt a zlobí se na řidiče: „Nevidíte toho panáčka?!”
„No a?” namítne chlap. „Sedí na záchodě... a já nutně potřeboval na velkou!”
-
+


25. 12. 2011
Dva na kost promoklí čundráci se trmácejí venku v nečase a první se zlobí: „Já ty meteorology uškrtím. Tohle, že je ten ojedinělý déšť?!”
Druhý na to se špetkou ironie v hlase: „Ale ano, opravdu je ojedinělý - jeden velký déšť.”
-
+


25. 12. 2011
„Slyšel jsi už, že turisté, kteří si i přes zákaz odvezou z Uluru, toho australského monolitu, nějaký kámen, často ho pak posílají zpět? Přináší prý smůlu.”
„Nechtěl bych tam dělat pošťáka...”
-
+


25. 12. 2011
Synek se chlubí rodičům novým autem: „Tohle auto má pod kapotou přes 400 koní!”
Maminka říká: „Tak proto jezdíš jako splašenej...”
-
+


25. 12. 2011
Škodovce se podaří uzavřít lukrativní zakázku na odbyt škodovek do Ruska. Jenomže asi tak za měsíc se začínají vracet první zadřená auta zpátky do Čech. Vedoucím pracovníkům je to divné, a tak pošlou jednoho svého šéfkonstruktéra na inspekci. Ten se dostaví do prodejny škodovek v Moskvě a hned mu prodejce říká: „Škoda, éto ně dóbraja mašína, pasmatrítě.”
Sednou spolu do auta a jedou se projet po dálnici. Ruský řidič zařadí: „Adín, dva, tri, četýre - éto charašó, pjať a rakéééétááá...”
-
+


25. 12. 2011
Po nábřeží kráčí cizinec.
„Prosím vás,” osloví domorodce, „jak se dostanu k Vltavě... vě... vě...”
Žbluňk!
-
+


25. 12. 2011
Cestovatel se vrátí z cest po neobydlených končinách panenské přírody, ale je nějaký skleslý.
„Co se stalo?” zajímá se žena, která nejlíp pozná, že tomu jejímu něco leží na srdci.
„Ale, nebudeš tomu snad ani věřit, jakou já mám smůlu,” smutní dobrodruh. „Po celou dobu, co jsem se toulal v přírodě, jsem si všechny zážitky zapisoval do svého deníku. A cestou zpátky se mi někde ztratil!”
„Tak se netrap,” utěšuje smutného cestovatele manželka. „Třeba ho ještě někde objevíš. Zkus třeba zajít na náměstí do trafiky, tam mají deníků plný pult.”
-
+


25. 12. 2011