Nevypočitatelná voda

Zmožení cestovatelé v americké stepi jsou sužováni už nějaký čas velkou žízní, když narazí na pramen krásné, křišťálové vody. Všichni se k ní hrnou, ale vedoucí skupiny je zarazí a zakáže jim vodu pít, protože se všude kolem povalují vysušené zdechliny. Ostatní jsou na něj strašně nazlobení, ale poslechnou ho, protože už jim několikrát zachránil život.
Tak jdou nějakou dobu dál a narazí na indiánskou vesnici. U pohostinných indiánů se do syta napijí a protože jsou všichni zvědaví, jak to s tím malebným pramenem na cestě vlastně bylo, jestli se mohli napít, nebo udělali dobře, že se nenapili, jejich vůdce se na to zeptá indiánského náčelníka.
Náčelník říká: „To jste udělali velkou chybu, že jste se té vody nenapili. Je to nejlepší voda široko daleko. Křišťálově čistá, hygienicky nezávadná, i v největších vedrech si udržuje svou nízkou teplotu.”
„Ale proč jsou pak všude kolem ty mršiny?” nechápe to běloch.
„Ty jsme tam nastrčili schválně my, indiáni,” směje se náčelník. „Když to uvidí nějaký greenhorn, zalekne se a nechá náš vzácný pramen napokoji!”