Boží omyl

Žena, tak kolem pětačtyřiceti let, utrpí srdeční záchvat. Během toho, co je na operačním stole, se přiblíží smrti. Spatří Boha a ptá se ho, jestli je to pravda, že umře. Bůh jí odpoví, že ne a že bude žít ještě dalších třicet nebo čtyřicet let.
Když je už z nejhoršího venku, rozhodne se využít toho, že je ještě v nemocnici k tomu, že si nechá odstranit přebytečný tuk liposukcí na stehnech a na břiše. Když se po dvou týdnech zotaví, žádá v bance půjčku na plastickou operaci. Nechá si zvednout a vycpat silikonem poprsí a rty, narovnat nos, trochu zmenšit zadeček a odstranit vrásky nejen kolem očí. Taky podstoupí léčbu křečových žil a celulitidy, 120 masáží, zmenšení žaludku, aby toho míň snědla, nechá si vytáhnout dvě žebra a všechno možný, aby omládla. Myslí si totiž, že když má před sebou ještě dalších třicet nebo čtyřicet let života, že bude nejlepší, když je prožije jako fešanda.
Když má za sebou i tu poslední operaci a konečně vychází z nemocnice, srazí ji při přechodu ulice sanitka a než se stačí znovu vrátit do nemocnice, zemře. Znovu se ocitne tváří v tvář Bohu a spustí: „Ty lumpe! Copak jsi mi neřekl, že budu žít ještě dalších třicet nebo čtyřicet let?!”
A Bůh odpoví: „Ty krávo, ale to ti teda přísahám, že jsem tě nepoznal!”