Smradlavá kráska

Z tmavého lesa vyběhne mladá dívka a zděšeně křičí: „V lese je násilník! V lese je násilník!”
Za chvíli již do lesa vbíhá hlouček dívek z vesnice a volá: „Kde? Kde?”

Přesvědčený pyroman: „Na protest se upálím!”

Proč jí malý kanibal svého otce?
Aby se potatil.

„Hlavně, děti, nejezte mužská přirození,” upozorňuje mladé kanibalka, „ať nechytnete tu ptačí chřipku!”

„Znám ho celý svůj život,” pronesl na pohřbu dobrý přítel zesnulého.
„Snad - znal jste ho,” namítne jeden z příbuzných.
„Ne, já ho narozdíl od některých znám ještě pořád...”

POZOR! Změna erotických linek! Už mi nevolej do klubu, ale zavolej mi do člunu.

Co uděláte, když vám malomocný podá ruku?
Vrátíte mu ji.

„Tatínku, kolik má babička žeber?”
„Neptej se a obírej!”

Povídá dědeček vnoučatům: „Když jsem byl mladý, sloužil jsem ve válce.”
Dětičky pokývají hlavou.
„Taky jsem byl v Černobylu.”
A dětičky pokývají druhou hlavou...

Paní Nováková potká na ulici paní Blažkovou s panem Blažkem.
Nováková: „Dobrý den, paní Blažková. Kampak? Na nákupy?”
Blažková: „Ale, jdeme manželovi koupit boty. Asi za hodinku budeme doma, tak se zastavte na kafe.”
Asi za hodinu Nováková přijde k Blažkům, zazvoní, Blažková otevře - celá v černém. Pozve Novákovou dál a v kuchyni na stole leží rakev, kolem ní svíčky a v rakvi mrtvý pan Blažek.
Nováková: „Proboha, paní Blažková, copak se mu stalo, ještě před hodinou vypadal úplně zdravě...?”
Blažková: „Tak si to představte, paní Nováková. Přišli jsme do obchodu, Karel si vybral boty a já mu povídám: Karle, vyzkoušej si je radši, aby ti nebyly malý. Ale on, že ne. Tak jsme je koupili, přišli jsme domů a představte si - ty boty mu byly malý. No řekněte, paní Nováková, nezabila byste ho?”