-
Nejnovější
-
Černý humor
-
Období
Z pamětí ošklivého chlapce:
Když se můj otec chtěl milovat, matka mu vždycky ukázala moji fotografii.
Měl jsem hodně beďarů. Jednou jsem usnul v knihovně a když jsem se vzbudil, nějaký slepec četl moji tvář.
Pocházím z hloupé rodiny. Během války Severu proti Jihu bojoval můj skvělý strýc za Západ.
Můj otec byl také hlupák. Pracoval v bance a chytili ho jak krade propisky.
Když jsem se narodil, doktor přišel do čekárny a řekl mému otci: Dělali jsme, co jsme mohli, ale protlačil se ven.
Moje matka mě nechtěla kojit. Říkala, že mě měla ráda jen jako přítele.
Když mne donesli ke křtu, farář se optal: Pokřtít nebo obětovat?
Mohu říct, že mě rodiče nenáviděli. Ve vaně jsem si hrával s opékačem topinek a s rádiem.
Pracoval jsem v obchodě se zvířaty a lidé se ptali, jak moc ještě porostu.
Když jsem byl malé dítě, chtěli mě vyfotit na plakát propagující antikoncepci.
Jednou mě unesli a poslali mému otci kus mého prstu. Odpověděl jim, že chce víc důkazů.
Když je Halloween, rodiče oblékají své děti tak, aby vypadaly jako já. Loni se mi jedno dítě snažilo sundat tvář.
Poslední přání mého strýce bylo, abych mu seděl na klíně. Umřel na elektrickém křesle.
*By:{Zaly}*
Další vtipy z kategorie
Přesvědčený pyroman: „Na protest se upálím!”
-
+


25. 12. 2011
Proč jí malý kanibal svého otce?
Aby se potatil.
-
+


25. 12. 2011
„Hlavně, děti, nejezte mužská přirození,” upozorňuje mladé kanibalka, „ať nechytnete tu ptačí chřipku!”
-
+


25. 12. 2011
„Znám ho celý svůj život,” pronesl na pohřbu dobrý přítel zesnulého.
„Snad - znal jste ho,” namítne jeden z příbuzných.
„Ne, já ho narozdíl od některých znám ještě pořád...”
-
+


25. 12. 2011
POZOR! Změna erotických linek! Už mi nevolej do klubu, ale zavolej mi do člunu.
-
+


25. 12. 2011
Co uděláte, když vám malomocný podá ruku?
Vrátíte mu ji.
-
+


25. 12. 2011
„Tatínku, kolik má babička žeber?”
„Neptej se a obírej!”
-
+


25. 12. 2011
Povídá dědeček vnoučatům: „Když jsem byl mladý, sloužil jsem ve válce.”
Dětičky pokývají hlavou.
„Taky jsem byl v Černobylu.”
A dětičky pokývají druhou hlavou...
-
+


25. 12. 2011
Paní Nováková potká na ulici paní Blažkovou s panem Blažkem.
Nováková: „Dobrý den, paní Blažková. Kampak? Na nákupy?”
Blažková: „Ale, jdeme manželovi koupit boty. Asi za hodinku budeme doma, tak se zastavte na kafe.”
Asi za hodinu Nováková přijde k Blažkům, zazvoní, Blažková otevře - celá v černém. Pozve Novákovou dál a v kuchyni na stole leží rakev, kolem ní svíčky a v rakvi mrtvý pan Blažek.
Nováková: „Proboha, paní Blažková, copak se mu stalo, ještě před hodinou vypadal úplně zdravě...?”
Blažková: „Tak si to představte, paní Nováková. Přišli jsme do obchodu, Karel si vybral boty a já mu povídám: Karle, vyzkoušej si je radši, aby ti nebyly malý. Ale on, že ne. Tak jsme je koupili, přišli jsme domů a představte si - ty boty mu byly malý. No řekněte, paní Nováková, nezabila byste ho?”
-
+


25. 12. 2011
„Mami,” křičí Pepík, „já už nechci brášku!”
Matka ho okřikne: „Drž hubu a žer, co ti dávám!”
-
+


25. 12. 2011