-
Nejnovější
-
Černý humor
-
Období
Je nádherný den, tak se rodina vydá na výlet. Jedou po dálnici do Prahy. Na 14. kilometru D1 tatínek začíná zrychlovat ze 180 km/h na 230 km/h, ale nezvládne řízení a dostane smyk. Jeden kotoul, druhý, vypadá to hrozivě. Přijede záchranka, odveze rodinu do nemocnice. Tam se po týdnu tatínek probere z těžkého kómatu. Ptá se doktora: „Pane doktore, jak to vypadá s mojí dcerou, miss ČR?”
„No to víte, jak jste dělali ty sudy, vaše dcera dřela hlavou o asfalt. Má takovej ksicht, že ji nepozná ani vlastní máma, to vám garantuju.”
„To je strašné,” pronese táta. „Co můj syn, fotbalový mistr ČR?”
„Hm, ten má přelámaný nohy tak, že bude rád, když bude na vozíku.”
Otci rodiny se zamlží zrak: „Ježíši, co se mi může stát horšího?”
Doktor se škodolibě zasměje a řekne: „Víte, to byl vtip, je Apríl. Všichni jsou mrtví.”
Další vtipy z kategorie
Praha je teď obrazem politické scény: Napřed... samá voda, samá voda... A nakonec zůstalo na povrchu jenom bahno.
-
+


25. 12. 2011
„Mami, kdo je ten černoch?”
„Nedotýkej se tatínka, ještě je pod proudem!”
-
+


25. 12. 2011
Proč chodí sebevražední atentátníci před smrtí k plastickému chirurgovi?
Protože umí nejlépe zamaskovat plastickou trhavinu.
-
+


25. 12. 2011
Povzdechl si Moravák: „Jak já bych tu velkou vodu vyměnil za velké pivo!”
-
+


25. 12. 2011
V zámeckém rybníce pere na valše mladá dívka prádlo, když v tom se znenadání utrhne ze skály nad rybníkem velký kus kamene a dívku úplně rozdrtí. Tuto scénu pozoruje zámecký pán a povídá hraběnce: „Ten vodní kámen je pěkný prevít, už mi takhle zlikvidoval tři pračky.”
-
+


25. 12. 2011
Poslední slova před smrtí: „Tady je silný led. Přejdeme na druhou stranu.”
-
+


25. 12. 2011
Ptá se na vrátnici pan Toman: „Prosím vás, od kolika hodin jsou návštěvy na pitevně? Leží mi tam manželka.”
-
+


25. 12. 2011
Pan Franta K. s paní Janou K. odmítli evakuaci ze svého domu. Měli jet k moři a teď už ho mají až doma a pán řekl, že podstoupí maximálně ejakulaci.
-
+


25. 12. 2011
Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: „Necháš to! Ty jsou na pohřeb!”
-
+


25. 12. 2011
„To jste tedy ťal do živého,” pravil s uznáním odsouzenec katovi.
-
+


25. 12. 2011