Pavel Bure

Sedí blondýnka před zrcadlem s hlavou v dlaních a sebekriticky vzdychá: „Já jsem ale blbá! Proboha, co to může být? Já se zastřelím...”
Tak to jde pořád dokola přes dvě hodiny. Potom se ozve z kuchyně: „Petro, jídlo!”
Blondýna se praští do čela: „Aha, Petra!”

Kolem blondýnky profičí kulka.
„Proboha,” zděsí se ženská, „snad se mi nerozcuchaly vlasy?!”

Jedna blondýnka vypráví druhé: „Představ si, měsíc jsem ležela u psychiatra na gauči, aby mi udělal test, jestli jsem normální!”
„A výsledek?”
„Chlapeček.”

Tři blondýnky přišly k baru, pořád se chichotají, něco si šeptají a oči jim září radostí. Objednají si tři panáky broskvové vodky, barman jim je podá, ony je popadnou, zakřičí: „Padesát jedna dní!” A kopnou je do sebe. Zase se chichotají, jsou štěstím bez sebe.
Asi po pěti minutách si znovu objednají tři panáky, zařvou: „Padesát jedna dní!” A kopnou je do sebe.
Když už se to opakuje po několikáté, barmanovi to nedá a zeptá se jich, na jakých padesát jedna dní si připíjejí. Jedna z blondýnek se zaculí a vysvětluje: „Víte, koupily jsme si nedávno takovou skládačku a na ní bylo napsáno: Od tří do pěti let...”

Co udělá blondýnka před tím, než vstoupí do supermarketu?
Zaťuká.

Blondýnku zastaví na ulici nějaká paní a prosí: „Nevíte, kolik je hodin?”
„Vím,” odvětí blondýnka. „Ale měla byste si koupit vlastní hodinky!”

Proč blondýnka nechtěla být svědkem Jehovovým?
Prohlásila, že tu nehodu neviděla.

Dvě blondýnky zajdou na kafe a u voňavého turka jedna zvědavě prohodí: „Kde jsi se narodila?”
„V nemocnici.”
„Neblbni, a co se ti stalo?”

Blondýna v potravinách: „Paní prodavačko, dokdy se má ten pomerančový džus spotřebovat?”
„Do tří dnů od otevření.”
„A kdy jste otevřeli?”

Co udělá blondýnka, aby rychle získala peníze na video?
Prodá televizi.