Pochybná známost

Na policejní stanici přivedou v noci dvě podezřelá individua s plnými igelitkami cigaret a hned s nimi zahájí výslech.
„Takže, kde bydlíte?” ptá se policista prvního chlápka.
„Já? Nikde.”
„No a vy?” obrátí se muž zákona na druhého.
„Já taky nikde - my jsme sousedi!”

Dva bezdomovci se ráno probudí a jeden při pohledu na druhého zaraženě poznamená: „Ten vyhozený zelný salát jsme včera asi neměli jíst!”
Druhý se koukne do kusu skla opodál, zamyšleně se vrátí k společnému nocležišti, rozhlédne se a potom se rozesměje: „V tom kontejneru byla zelená barva!”

Bezdomovec máchá na pracovním úřadě čokoládou a vzteká se: „Jak to, že mi nevěříte, že jsem student?! Vždyť vám přece ukazuju studentskou pečeť!”

Na úřadu práce: „Jméno?”
„Radim Pařízek.”
„Adresa?”
„Bezdomovec.”
„Číslo domu?”

„Já nikdy žádné auto neměl,” vypráví kamarádům z ulice starý bezdomovec, „tak se těším, že mě aspoň do té márnice odvezou.”

Bouchá žebrák na dveře a ptá se: „Neměla byste kousek dortu pro člověka, co už dva dny nejedl?”
„Nestačil by kus chleba?”
„Nestačil, já mám dnes narozeniny!”

Chlubí se dva bezdomovci kolegům z ulice: „Včera jsme byli na svatbě a pořádně jsme se nadlábli!”
„Nekecejte, chlapi. Jak jste to dokázali?”
„No jednoduše. Ženichovi jsme řekli, že jsme příbuzní ze strany nevěsty, nevěstě, že jsme ze strany ženicha - a než si toho někdo všimnul, už jsme byli přecpaní!”

Ptá se bezdomovec bezdomovce: „To je ti tak strašná zima, že se takhle klepeš?”
„Ne,” na to druhý houmlesák, „to je zemětřesení!”

„Já žasnu, jsem celý uchvácený, nemám slov!” vykřikuje bezdomovec Kája, kterému málem přimrzly prsty k nalezeným novinám.
„Ty ses snad zbláznil, ale nedělej si iluze, že by tě vzali do blázince a dostal ses tak do teplíčka,” uklidňuje ho kolega Bořek.
„Ale já jen žasnu, jaké ceny a vyznamenání po celém světě sbírá náš milovaný exprezident Havel. Jednu za druhou. Neboť humanita u nás vzkvétá, je krásnější, jasnější, kouzelnější, a, a, a, nemáš náhodou sirky?”
„Na co?”
„Abychom ty noviny mohli spálit a trochu jsme se ohřáli.”

Žebrák postával na ulici a v každé ruce držel jeden klobouk. Jeden kolemjdoucí mu do jednoho klobouku hodil bůra a zvědavě se ptá: „Hele, proč držíš v každé ruce jeden klobouk?”
„Obchody jdou poslední dobou dobře, tak jsem se rozhodl otevřít novou pobočku.”